laterární
Polohování při prevenci proleženin a respiračních komplikací, stlaní lůžka, hygiena pacienta a péče o pokožku, pooperační drenáže – všechny tyto úkony vyžadují přetočení pacienta na bok či jeho polohování. Manipulace s pacientem tradičním způsobem znamená pro zdravotnický personál vysokou fyzickou námahu a s ní spojené i riziko úrazu. Moderní lůžka dnes mohou být vybavena funkcí tzv. laterálního náklonu, elektricky ovládaného náklonu ložné plochy, který přetáčení pacienta a jeho polohování značně usnadní. Podívejme se blíže na šest výhod laterálního náklonu a jeho využití.
1. Prevence respiračních onemocnění
Nedostatek pohybu ohrožuje pacienty na jednotkách intenzivní péče řadou zdravotních komplikací. Respiračním onemocněním jsou vystaveni kriticky nemocní a dlouhodobě imobilní pacienti. Předcházet takovým komplikacím můžeme také polohováním pacienta, což nám značně usnadní laterální náklon. Ta nejmodernější lůžka nabízejí funkci automatické laterální terapie (ALT), která udržuje lůžko a pacienta v něm v trvalém cyklu naprogramovaných laterálních náklonů.
ALT je předepisována na žádost lékaře. Pomáhá k mobilizaci hlenu pacienta a jeho drenáži, která je bez použití náklonu velmi obtížná. Při náklonu větším než 15 ° je třeba zafixovat pacienta polohovacími polštáři. Lůžko je možné naklonit až do 30 °.
2. Zefektivnění prevence dekubitů
K tvorbě a rozvoji dekubitů dochází působením dlouhodobého tlaku na pokožku. Laterální náklon je jedním ze způsobů, kterým lze proti tvorbě proleženin bojovat a eliminovat jejich rozsah. Pouhým stlačením jednoho tlačítka lze lůžko naklonit, čímž dochází k uvolnění jedné strany těla nemocného. Mění se rozložení tlaku, který na pokožku působí, dochází k lepšímu prokrvení tkáně a k úlevě pacienta. Tento způsob se nazývá „mikroshifting“.
3. Zlepšení mobilizace pacienta
Polohování napomáhá k udržování vaskulárního systému pacienta v kondici. I pouhým drobným nakláněním ho postupně připravujeme na posazování a samotnou mobilizaci. Nemocný následně netrpí posturální hypotenzí.
Laterálním náklonem můžeme pacientům pomoci i při vstávání z lůžka. Ta jsou většinou vyšší než klasická postel a pacient tak při posazení na kraji postele nedosáhne nohama na zem. Sestra pak musí nemocného posouvat po lůžku, čímž dochází k nepříjemnému tření a zvýšení tlaku v oblasti hýždí. Aktivace laterálního náklonu pomůže pacientovi přiblížit se k podlaze a eliminuje tlak na pokožku. Celé těžiště nemocného se přesune dopředu a usnadní mu tak pohodlné vstávání z lůžka.
